Borelióza a fenka Tara

Jednoho Májového dne roku 2009 mi do ordinace přivedl majitel rok a půl starou, kastrovanou pittbulku Taru. Fenka byla pravidelně očkovaná, odčervená, měla pouze o 14 dní překročený termín vakcinace proti Borelióze. S majitelem byla 3 dni na rybách a po návratu už dva dni spí, nechce žrát a pít.

Majitel uváděl, že měla hodně klíšťat a také se koupala v řece. Fenka už na první pohled nebyla ve své kůži, byla apatická a měla vysokou teplotu. Taru jsme hospitalizovali, vyšetřili krev a napojili na infuze. Běžné krevní testy byli v pořádku. Do večera Taře klesla teplota a její stav se natolik zlepšil, že mohla jít domů.

Druhý den večer přišla Tara s páníčkem znova s tím, že její stav se i nadále zhoršuje. Infuze pomohly jen na chvilku. Fenka měla vysokou horečku. Opět jsme ji hospitalizovali a začali jsme s pečlivou diagnostikou – opakované odběry krve, moči a rentgen. Krevní výsledky začali poukazovat na probíhající infekci a současné postižení jater a ledvin. Provedli jsme odběry na průkaz infekčních onemocnění přenosných klíšťaty – Babesiósu, Boreliózu. Vyšetřovali jsme i jiné infekční nemoci jako Leptospirózu a Dirofilariózu- srdeční červivost. Zatímco jsme čekali na výsledky z laboratoře, zdravotní stav fenky se stále zhoršoval. I přes podpůrnou terapii, infuze , antibiotika a další potřebné léky, Tara další den začala zvracet krev, bolely jí klouby a svaly, nechtěla už ani stát a každý pohyb pro ní byl velmi namáhavý. Byla velmi vyčerpaná. Protože zvracení přetrvávalo a nereagovalo na terapii, Tara začala mít nedostatek krvinek a proto musela dostat transfuzi krve. Mezitím jí začali selhávat ledviny a i jaterní testy se nadále zhoršovali. Začala jí klesat tělesná teplota, proto jsme jí museli zahřívat a pravidelně monitorovat teplotu. Její stav se rapidně zhoršoval. Klinické příznaky i výsledky laboratorních testů byly natolik nespecifické, že přímo nepoukazovaly na žádné konkrétní onemocnění.

Další den jsme obdrželi výsledky testů infekčních chorob. Všechny byly negativní až na test na Boreliózu. Borelióza je závažné infekční onemocnění přenášené klíšťaty. Protože bakterie, která Boreliózu způsobuje je odolná vůči běžným lékům, nasadili jsme okamžitě kombinaci dvou, velmi silných antibiotik. Měli jsme sice obavu, jestli Tařiny už tak dost poškozené ledviny a játra se s náporem dalších léčiv budou schopny vypořádat, ale neměli jsme na výběr. Tato léčba byla nevyhnutná, pokud jsme fenku chtěli zachránit. Pacientka byla nonstop na infuzi, měla veškerou možnou podpůrnou terapii a 24-hodinovou péči, ale to, jestli se uzdraví, v tuto chvíli záleželo už jen na ní. Tara je ale velká bojovnice a s podporou svých milujících páníčků se začala doslova rvát o život.

Pátý den začala sama pít a přestala zvracet. Všichni jsme měli velkou radost a začali jsme věřit, že Tara to nakonec opravdu zvládne. Pak se objevil další příznak probíhajícího onemocnění. Fence zrudla kůže, místy byla pokožka téměř fialová, měla červené uši a břicho. K tomu ještě začala kulhat střídavě na pravou a levou pánevní končetinu. Výsledky krve ale už začali ukazovat, že ledviny se začínají pomalu uzdravovat.

Protože Tara několik dní nežrala a už nezvracela, začali jsme jí krmit speciální dietou. Tara jídlo zarytě odmítala a vše co se do ní podařilo dostat stříkačkou vzápětí vyplivla. Následovalo několik dní, kdy se Tařin stav střídavě zlepšoval a zhoršoval. Majitelé chodili dvakrát denně Taru venčit. Vždy, když se objevili, byla tak štastná a jakoby nachvíli zapomněla, že jí není dobře. Po návratu však vždy poslušně šla sama do svého pelíšku. Tara se stala miláčkem celé kliniky a všichni jí drželi palce. Denně se jí odebírala krev na testy abychom věděli, jak léčba zabírá. I přes neustálou manipulaci, opakované odběry a injekce však na nás Tara nikdy ani nezavrčela a trpělivě vše snášela, jakoby věděla, že jí chceme pomoct. Nikdy nezapomenu na výraz v očích majitele, když jsem mu po deseti dnech bezmoci a strachu o jeho miláčka oznámila, že se Tara sama s chutí nažrala.

Tara u nás strávila 11 dlouhých dní, během kterých zhubla 6 kilo. Když dospěla do stádia, že sama přijímala potravu a krevní testy ukazovaly postupný návrat do normálu, byla propuštěna do domácí péče.

Následovalo ještě několik týdnů podávání antibiotik. Majitelé s Tarou chodili pravidelně na kontrolu a měsíc po propuštění jsem jim oznámila, že kontrolní vyšetření jsou v normě a Tara může přestat brát léky.

Tento příbeh je nejenom poučením pro nás veterináře, že ne vždy všechno vypadá tak jak je popsáno v literatuře. Tento atypický případ Boreliózy si budeme všichni pamatovat. Je ale i poučením pro majitele a ukazuje jak velmi důležité je chránit své miláčky nejen před klíšťaty a Boreliózou, ale i před ostatními nemocemi, proti kterým je možnost očkovat. Opravdu se to vyplatí.